Pěstujeme

Zahradu tvoříme pro nás, pro děti, naše včely a taky pro ostatní živáčky, kterých je požehnaně.

Koupili jsme statek s pozemky, které byly několik let neudržované a zarostlé kopřivami s nálety různých dřevin. Jen část louky sekalo místní družstvo. Avšak zahrada skrývala mnohé poklady. Za stodolou spousty vzrostlých okrasných stromů od cypřišů po pawlonii. Největší radost mi udělaly tři vzrostlé broskvoně a taky popínavá akébie. Hlavní představou, nad naším necelým hektarem možností, bylo vytvořit užitkovou zahradu, ale od nuly jsme začít nechtěli. Využili jsme tedy toho, co nám bylo naděleno. V lesíku z cypřišů sázíme stinné byliny, k okraji suchomilné. V pásu vrb kolem strouhy, která odvádí dešťovou vodu ze dvora, se budou rozrůstat hajní byliny jako česnek medvědí, prvosenky a plicníky. A pak všudypřítomné léčivé kopřivy a bezinky :).

Stanoviště podle vody, slunce a kyselosti.

Nejdůležitějším při plánování zahrady je zjistit, jaká je výška hladiny spodní vody. Ani nemusíme kopat, protože se stačí podívat na rostliny. Třeba vrby jsou dost zřetelné, dále pak rákos, ostřice, chrastice či metlice trsnatá. Sítina roste na vlhkých místech, ale i na utužených půdách, kde se drží kaluže. Suchomilné rostliny mohou růst téměř vedle mokřadních, pokud se nacházejí nad běžným terénem, třeba na suché zídce. Mezi suchomilné patří mateřidouška, šalvěj, hvozdíky, pelyněk pravý, smolničky, jestřábníky, divizny, z trav například kostřava ovčí nebo kavyl. Některé suchomilné rostliny mají zdužnatělé listy např. rozchodníky a netřesky. Většina suchomilných rostlin roste na přímém slunci a stínomilné druhy požadují alespoň svěží půdu. Ale mezi suchomilnými rostlinami jsou vápnomilné i kyselomilné. Zda má půda dostatek vápníků lze zjistit jednoduše a to když hrst půdy zalijete octem, při reakcí s vápníkem se objeví na půdě bublinky. A teď už ke stanovištím na naší zahradě.

Vody je dostatek.

Ze dvora odvádí dešťovou vodu bývalý trativod.Je to systém pro zadržení vody při jejím nedostatku. Dešťovou vodu nejdřív zachycují nádrže na zalévání, pak následuje rybníček na dvoře, systém tůněk ve vrbách, klikatice v louce a končíme rybníčkem. Kolem rybníčku a tůně vysazujeme mokřadní rostliny do vody vodní, a tak máme sbírku léčivek jako vachta trojlistá, kozlík lékařský, devětsil lékařský, řeřichu potoční, anděliku, oman, šišák, jirnici a další. U poslední tůně jsme zasadili sekvojovec obrovský a kolem vytvoříme kyselé vlhké stanoviště pro borůvky a klikvy.

Pás vrb tvoří jakýsi koridor a úkryt pro živáčky od hmyzu přes ptactvo po srnu, která zde každým rokem pokládá mladé. Je také ideální prostředím pro hajní květenu. Máme již česneky medvědí, bledule jarní, prvosenky, plicníky, sasanky a chystáme se na spoustu jiných, třeba taková dymnivka dutá.

Vlhká louka se plní květy. Od začátku na louce bojujeme s třtinou, je to nezmar. Ale přesto se již začínají rozmnožovat druhy, které k nám patří jako kohoutek luční, zvonek rozkladitý i pcháč bahenní.

V nejsušším místě jsme vysázeli borovice Armandovy s jedlými semeny, vřesy pro včely a časem i brusinky jako kyselé suché stanoviště.

Máme také kamenné zídky, na kterých se vyhřívají ještěrky obecné, a budujeme skalku, pro vápnomilné skalničky.

Malinký kousek suché louky navazující na asfaltovou cestu dosejeme bylinkami pro motýly, ať mají kolemjdoucí co pozorovat ;).